Robert Urbásek 

1. prosince 1965 

Tvorba Roberta Urbáska prezentuje abstraktní malbu v rovině silného výrazového účinku barvy v sepětí s hutnou a haptickou strukturou povrchu reliéfu. 
Podklad pro reliéfní struktury tvoří systém vzájemně propletených provázků upevněných na plátně. Mřížka ze sisalového špagátu je postupně celá ukryta do barevné hmoty, jednotlivé linie a sítě vytvářejí pouze jakýsi rytmus a kompoziční rozvržení celého díla. Do výšky vrstvené reliéfy jednotlivých obrazů se vymezují proti stěně, na kterou jsou zavěšeny, a připomínají tak samostatné sochařské objekty.
Struktury Roberta Urbáska mají společný jazyk s gestickou malbou, autorovy vědomé či podvědomím vedené zásahy do schnoucí barevné hmoty formují a determinují výslednou plochu obrazu. Jednotlivé artefakty mohou být vnímány obdobně jako hudební skladby. Divák je pozoruje jako kompaktní celek, cítí jejich rytmus a vizuální melodii a příliš se nezabývá detailním notovým zápisem.
Ten vnímá především v podobě vystouplých přímek a čar, pod kterými tuší změnu základní provazové struktury. Světlo nemá v obrazech Roberta Urbáska tak zásadní účinek jako v případě Lubomíra Přibyla, nerozehrává drobné nuance proměn světla a stínu, ale formuje povrch reliéfu jako krajinu. Osvětluje vystouplá místa, prohlubně zahaluje stínem. Proto povrch těchto struktur vyniká velkou plasticitou a připomíná 3D mapy. 
Na výstavu v Galerii Závodný byly vybrány práce ve dvou základních barvách - žluté a modré. Jedná se o barvy primární, které nelze vytvořit kombinací ostatních barev. Stojí na opačných stranách kruhu barevné škály, proto jsou k sobě kontrastní a vzájemně se dobře doplňují.
V některých reliéfech Roberta Urbáska je patrná snaha vystoupit do prostoru. Prodloužená ramena z dřevěných latí vybíhají mimo rámec obrazu a stávají se součástí prostoru stěny. Vznikají nové vztahy mezi malbou a jejím nejbližším okolím, přímé linie dřevěných tyček více odkazují diváka ke geometrické abstrakci a dělí malbu i plochu stěny na jednotlivá pole a segmenty. 
Tento mondrianovský pincip - rozfázovat malbu systémem přímek a polí v pravoúhlém systému - předjímá, asociuje a utváří formáty dalších možných obrazů, které lze ve vymezeném prostoru malby a navazující stěny spatřovat. Stírá hranici mezi skutečným dílem a dalšími možnými reliéfy, které jsou nově utvářeny v představách diváka. 
Robert Urbásek přijal monochromní malbu jako svůj program. Kombinace prvků gestické malby s přesným geometrickým konceptem utváří specifický rukopis autora.