Jindřich Zeithamml

25. března 1949

Tvorba Jindřicha Zeithammla je navázána na samu podstatu bytí. Tvary zjednodušené až do podoby základních geometrických těles (koule, kruh, čtverec, obdélník) vymezují škálu prostředků, se kterými autor vědomě pracuje.

Zeithammlovy plastiky mohou být umístěny ve volné krajině, v chrámové lodi, v opuštěných továrních halách i v přeplněných lidských sídlištích. V každém prostředí jejich oblá těla s měkkými křivkami působí přirozeně a nenuceně. Vnáší do prostoru klid a harmonii, vyzařují světlo a energii, stávají se centry soustředění a hlubokého prožitku, splývají s věčností. Vizuálně se blíží archetypálním vzorům, které v našem podvědomí zastupují kategorie dokonalosti a krásna.

Některé objekty připomínají obilná zrna a semena rostlin. Nehybně a tiše spočívající v prostoru, jen nepatrnými náznaky dávají tušit přísliby nového života. Uvízly na rozcestí mezi zrodem a zánikem, spojují duchovní sféru s pozemským bytím, stírají kategorie času. Robustní a pevné, zároveň však křehké a zranitelné pláště objektů z opracovaného dřeva, kovu či papíru ukrývají vnitřní napětí jádra spojené s opakovaným přerodem. Plastiky někdy nestojí na podstavcích, přímo se dotýkají země, jsou s ní svázány v očekávání koloběhu plození a umírání.

Povrch objektů často pokrývá plátkové zlato či stříbro. Vyděluje je z reálného času a prostoru, odhmotňuje je, umožňuje odraz světla, které nechává vyniknout čistou modelaci plastik a zrcadlení okolního světa. Někdy je možné na povrchu nalézt písmena. Snad zachycují stav světa před babylonským zmatením jazyků, ukrývají poselství, které čeká na své rozluštění.

Zcela zvláštní kategorií jsou Zeithammlovy Schrány, které vzdáleně připomínají relikviáře. Jednoduché dřevěné konstrukce v sobě nesou prostor, který není ničím zaplněn. Prázdné místo nahradilo drahocennou relikvii a je chráněno rámem z desek. Vnitřní strana může být pokryta zlatou či stříbrnou barvou. Průzračné prázdno napomáhá zrodu myšlenky, podněcuje soustředění a vede k poznání. Objekty schrán zde korespondují s učením taoistů a zen buddhismu. Do volného prostoru je někdy zavěšen oblý disk nebo koule.

Pan Jindřich Zeithamml, student düsseldorfského ateliéru Norberta Krickeho (studium 1976–1982), zaznamenává prostřednictvím svých objektů cestu, která vede k sebepoznání. Není důležité, kde tato cesta začíná a kde má svůj konec.

Podstatné je, že směřuje k hlubokému prožitku, zniternění a zduchovnění myšlenek a záměrů, ze kterých se výtvarné arte fakty rodí. Prosté a srozumitelné výrazové formy ho pojí s tvorbou Constantina Brancusiho, přibližují ho k hrubě otesaným stélám pravěkých lovců i mistrným dílům českého středověku. Pozvolna a pomalu se přibližovat k doteku Poznání může být inspirující...

Životopisné údaje

1949 narozen v Teplicích
1968 Akademie výtvarných umění, Praha
1976-1982 Akademie výtvarných umění v Düsseldorfu, prof. Norbert Kricke
1985 získává cenu Gustava Poensgena a cestovní stipendium do NewYorku
1986 stipendium v Ženevě
1995 profesorem na Akademii výtvarných umění, Praha
Jindřich Zeithamml žije a pracuje v Praze

Samostatné výstavy (výběr)
1982 Galerie Schmela, Düsseldorf, Německo
1984 Museum Abteiberg, Mönchengladbach, Německo
1992 Kunstverein, Bonn, Německo Státní galerie Buntertor, Bremen, Německo
1993 Státní galerie moderního umění, Mnichov, Německo
1994 Kunstverein, Kassel, Německo
1995 Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, Praha
2000 Galerie Klatovy-Klenová, Dům umění, České Budějovice
2001 Státní galerie výtvarného umění, Most
2002 Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
2006 Galerie města Plzně, Plzeň Dialogy (s M. Immrovou),
Síň pod Plečnikovým schodištěm, Pražský hrad, Praha
2010 Úřad vlády České republiky, Strakova akademie, Praha
2012 Metafyzická plastika, Topičův salon, Praha